něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 20. 07. 2020 na slet č.30 v 19h do klubu Paliárka.            

Doba jedová (poezie, ZaZatáčkou) • Ontogeneze (poezie, ZaZatáčkou) • Cejch na duši (poezie, ZaZatáčkou) • Lampy (poezie, ZaZatáčkou) • Stejská se mi, pankáčové! ;-) (poezie, ZaZatáčkou) • Slepá ulička (poezie, ZaZatáčkou) • Mezery (poezie, ZaZatáčkou) • Duševní kolika (poezie, ZaZatáčkou) • V bubnu pračky (poezie, ZaZatáčkou)

3.2.2016
V bubnu pračky

Na kousíčky rozervaná.

 Jeden cár chce sem a další tam.

Každej na jinou světovou stranu.

Ta rozervanost pálí. Bolí fyzicky. Bolí k zalknutí.

Každej kus se bije o svý práva… tíhne ke svým představám. Tak diametrálně odlišnejm,

že se z toho točí hlava.


Srdce pálí a duše se dusí. Dusí se tak, že se třesu. Třesou se všechny vnitřnosti.

V krku mám časovanou bombu. Vybuchuje každou hodinu. 

Pokaždý mě rozmetá na ještě menší kousky.


Točí se mi hlava. Točí se všechny mý hlavy.

V zrdcadlovym bludišti složenym ze všech mých JÁ. 

Točí se celej Vesmír. Úplně všechny Vesmíry.

Vnitřní i vnější.

Skutečný i vyfabulovaný.

Točí se tak dlouho až se úplně smíchají.

Stane se z nich vratká otáčivá trubice, co pohlcuje úplně všechno, o co je člověk zvyklej se opírat.


A nic už není realita.

Všechno je jen prádlo roztočený v bubnu pračky.

Na nejvyšší obrátky.

To je mý JÁ. Všechny mý JÁ. Všechny JÁ celýho světa. Celejch dějin.

Prázdnota složená z milionů protichůdných střípků.


Co je duševní zdraví?  

Tohle?

Buben pračky?

Těžko.


Přesto se mi to líbí. 

Přes všechnu tu bolest, strach a nejistotu.

Přes to všechno je právě tohle moje největší jistota.

Tohle je to jediný, co vím jistě.

Že vždycky přijde roztočená prázdnota.


Prázdná přehlcenost. 

Rozklepaná a temná.

Nádherně dekadentní sebedestrukce.

Miliony dimenzí v jedný rozklepaný dušičce.

Třes a chvění.

Pocit úplnýho roztrhání.

Nekonečně mnoho malejch osobností.

A přesto všechny tak celistvý, že vytvářej celej velikej svět.


Svět za hranicí běžnýho vnímání.

Svět utopický nádhery a bažinatýho děsu.

Svět uvnitř jedný, jediný ztracený holky….,

kterej nikdo nepochopí…. 

Ani ona sama.



Svět, co se bortí ve vteřině a v druhý se skládá. 

Pokaždý jinak.

Ale vždycky bolestivě.

A vždycky krásně.

Zároveň.

3.2.2016
Duševní kolika

Jak já bych brečela, jen kdybych mohla...,

když sladká chuť večera do hořký noci se přehla.

Uragán pocitů sem tam mě vláčí,

do nočních podniků, kde je mi k pláči.

Řvala bych jak malá holka, jen kdyby to šlo.

Místo toho tupě koukám přes kouřový sklo.

Marně hledám sebe samu na zastávkách tramvají,

bloumám v parcích, čekám v baru...a nikde mě neznají...

Tisíce myšlenek o sebe se tříští. Až nezbyde nic...

Jen lhostejnej úšklebek. A pocit, že chci pryč.

Na jinou planetu nebo snad k mamince...

Nakonec vymetu jen další hostince.

Na duši křeče.... i můza už se zdejchla.

Chtěla bych brečet... ale jenom se mi težce dejchá...

3.2.2016
Mezery

Vlasy kouřem ztěžkly, v hospodách se zavírá.

Je potřeba zahnat stesky, nic jinýho nezbývá.

Že večírek nekončí, společně si nalžeme

a pak ještě vyzkouším pohodlí tvý postele.

Zítra rychle zmizím domů, prázdnotu jsme zahnali.

Dnes večer jsme byli spolu a dál mě to nebaví...

Až otevřou hospody zas zahraju pohádku,

že prázdnota nebolí, a že je vše v pořádku.

Zážitkama vyplním svoji duši děravou,

už se asi nezměním, udusím se zábavou.

Budu hýřit celý noci, udělám snad cokoli.

Jen necítit oheň v srdci, jen vyplnit mezery...


23.8.2015
Slepá ulička

Do klece vsazená, spoutaná provazy.

Naprosta zmatená svou vlastní iluzí.

Provazy dřou zápěstí, když se pláčem třese.

Svoje štěstí v neštěstí mlčky dál si nese.

Pohltil jí její svět když vichr v něm vál,

nemůže jít zpět a nemůže ani dál.

Je ve slepý ulici. Mezi odpadkama.

Hořkej roztok na lžíci a cítí se hrozně sama.

Zlomyslný stvůry zas vystrkují nos.

Na kusy rvou její vůli a začíná noc....


........Jen se svejma přízrakama, tohle musíš zvládnout sama!

23.8.2015  (upr. 25.8.2015)
Stejská se mi, pankáčové! ;-)

 

Stejská se mi po těch lidech, co nosili křiváky,

po těch, co i na pyžamu nosili dva spínáky.

......po všech čírech a těžkejch Steelech.....

Chybí mi každá nášivka i vlasy politý od pivka.

Chci zas řvát si „Anarchie!“ A fakovat když přijde policie.

Já chci zase v pogu skákat a nahlas zpívat „Humusáka“

Chybí mi Znouze a Houba a Totáčové-

.......STEJSKÁ SE MI, PUNKÁČOVÉ!!!!!

 

23.8.2015
Lampy

Vidíš tu benzinku? Tam za tím obchoďákem, hned vedle sídliště.

Tam všude bejval les.... To už je dávno....

Jen ty světýlka zůstaly.

Když přimhouříš oči zahlídneš víly, co tam tančily.

I když teď místo světlušek máme jen pouliční lampy.

To ony jsou tajemstvím týhle prázdný doby.

Plamínek poselství. O tom, co jme světu vzali.

Vidíš ty jiskřičky, co létají kolem nich?

Ty měli dřív lidé v očích.

Ještě když největší nástrahou v tomhle kraji byly bludné kořeny.

Dnes jsou tu úplně jiná nebezpečí.

A přesto se zdá, jako bychom bloudili...

Sem a tam se potácíme.... Empatie i smyslů zbavení....

A v těch lampách jsou naše duše. Ve skleněném vězení....

 

 

 

23.8.2015
Cejch na duši

Cestovala´s po hvězdách, poznávala galaxie,

na duši máš hvězdný prach, a ten už se neumyje.

Navštívila´s nový světy, jen cesta zpět je dlouhá.

Maj atmosféry jedovatý a nikdy nevrátíš se stejná.

Jejich kusy máš už v sobě, nepatříš tam ani sem.

I když dnes už žiješ nově, vytváříš si středozem.

Zůstaly ti zázraky, jiný světa vnímání.

Ale taky přízraky, co tě zpátky nahání.

Zůstanou ti navždycky v pozměněném myšlení,

lehce tragikomicky, jak Kainovo znamení.

Uvízla jsi mezi světy a je to tak trochu fajn.

Když už máš dost reality, tak máš v hlavě aeroplán.

Tvý vesmírný čundrování, realitu přehluší.

Vyvolá jen pousmání, že zůstal ti cejch na duši.

22.8.2015
Ontogeneze

Začalo to zvědavostí.

Touhou poznat světy, kde se mysl toulá,

a tak s dětskou bezelností,

řekla jsem: "Táto, kup mi flašku rumu, bublifuk a Freuda!"

 

Filosofický úvahy rozlíhaj se hospodou

a touha po vědění stala se jen fraškou,

píchám si perník za školou.

S taškou, flaškou a smažkou....

 

Dneska už jsem v pohodě.

Vím, že svět je jenom chiméra.

"Dobrej," říkám v obchodě,

"krabičku Startek, kondomy a Baudelaiera!"


18.8.2015  (upr. 23.8.2015)
Doba jedová

Vdechuju jed a vydechuju kouř.
Cestou kolem oceláren, chemiček a všech krámů,
co světu nesluší...
život letí samospádem. Píchá mě v plicích, 
i na duši.

Svět je špatně, ale točí se dál.
Plnej zloby, lží a válek. Plnej volů co ho ničí.
Pro prachy!
Když v knajpách žvaníme o svejch právech
a vytváříme mlžnej opar
útěchy...

vdechujem jed a vydechujem kouř...



⇡nahoru⇡